Matěj Horák, 3.5.2023
ESEJ 10
Heinz von Foerster & Bernhard Pörksen – Pravda je vynález lhářů: rozhovory skeptiků …aneb jak mi von Foerster vydělal na nový mlýnek na kávu
FOERSTER, Heinz von a Bernhard PÖRKSEN. Pravda je vynález lhářů: rozhovory skeptiků. Přeložil Zdeněk DAN. Hodkovičky: Pragma, [2016]. ISBN 978-80-7349-484-1.
Nedávno jsem si na internetovém bazaru vyhlédl zajímavý elektrický mlýnek na kávu, který by mi krásně doplnil můj kávový set, ale zhodnotil jsem, že z mnoha objektivních důvodů není vhodná doba pro utracení peněz za takovou věc. Naštěstí mě ale potkala kniha rozhovorů dvou skeptiků a v ní vysokoškolská hra, či chceme-li experiment Heinze von Foerstera, který spočíval v tom, že při použití jednoho z jím vybraných slov bude nutno do kasičky vhodit předem stanovenou sumu peněz. Long story short – sám jsem se podrobil experimentu, stanovil částku, vypsal slova a hle – už mám ušetřeno na onen mlýnek – a to vše ve jménu vědy a vzdělávání!
A jak že se to stalo, že jsem přistoupil na von Foersterovu hru s kasičkou? Už od úvodních kapitol knihy jsem sám sebe přistihl, že souhlasně přikyvuji u každého druhého odstavce. Snad to může být tím, že cesta k souznění s von Foersterem byla vydlážděna čtením Watzlawicka, Maturany a Ludewiga, tak či tak, řekl jsem si: „A pročpak bych to nezkusil i já!“.
Von Foerster totiž velice zajímavě označuje pojem pravdy jako základní stavební kámen rozdělování a konfliktů. Říká, volně řečeno, že pravda a lež jsou velice nešťastné slovní konstrukty vedoucí pouze k rozdělování společnosti, neshodám, nepřátelství, a dokonce k válkám. Také se zamýšlí, jaké by to mohlo být, kdyby byly podobné pojmy odebrány z běžné řeči. Rázem si člověk uvědomí, že vytvoření konfliktu, pře a neshody je o dost složitější. Jelikož, jak tvrdí, pravda a lež se podmiňují a ten, kdo mluví o pravdě, dělá z druhého lháře.
Pro ušetření času si zde poznamenám několik výroků, jež by mi každý sám o sobě stačily pro napsání samostatné práce, ale které nemohu vypustit, jelikož mi přijdou naprosto zásadní:
- „Co skutečně je a je dáno“ nutno chápat jen jako náš výtvor a výmysl (viz. Princip relativity).
- Stanovením postulátu o existenci jiných lidí a vlastní existenci vzniká společenství, účast na něm (tím pádem se nelze vymlouvat na externí realitu), soucit k nim, a toto rozhodnutí činí z člověka sociální bytost.
- Chápat se jako tvůrce světa = brát odpovědnost za jeho existenci.
- Fungování nějaké hypotézy není důkazem pravdy, nýbrž důkazem o fungování hypotézy.
- I učitelé by se měli vzdát nadřazeného přístupu a vstupovat do tříd s tím, že nic nevědí.
- Ten, kdo vyhledá terapeuta, trpí svým neštěstím a přichází, aby hledal pomoc, a nikoliv, aby se léčil.
- Smutek = známka mentálního zdraví, ne patologický jev.
- Já = vlastní hodnota nekonečné reflexe o sobě samém.
- Jedinou konstantou je změna.
- Děti nevědí, že vědí. (Já dodávám: A chytří dospělí vědí, že nic nevědí.)
- Jaká je filozofie, závisí na tom, jaký je člověk. (Ficht)
- Moc je následek, podrobení je příčina. (Maturana)
- Posluchač, nikoliv řečník, rozhoduje o tom, jaký význam má výrok.
- Systemik je ten, kdo neodděluje a neseparuje, nýbrž ten, kdo se pokouší spojovat, slučovat a srovnávat, ten, komu jde o vztahy, vztahovost, vztažnost, a dokonce o sebevztažnost.
- Cokoliv dělám, mění svět.
- Pověz mi o vzniku vesmíru a já ti povím, kdo jsi.
- Pojem „samoreferenční operátor“ = člověk formulující začátky vět slovy: „Myslím, že…“
Tak tedy zpět ke hře/experimentu. Von Foerster vymyslel hru, která měla poukázat na autoritativní sílu některých pojmů a navrhl, abychom je zkusili na nějakou dobu ze své mluvy vypustit, ale pokud některý z nich přeci jen použijeme, vložme, pro lepší povšimnutí, do kasičky předem stanovenou částku. Já jsem se rozhodl být na sebe přísný a za použití takového pojmu (pokud jsem se nacházel v prostorách své pracovny) jsem stanovil pokutu do kasičky ve výši 100 Kč. Jednalo se o slova: realita, skutečnost, pravda, objektivita, dobrý, špatný. Ten mlýnek není zas tak drahý, ale je mi skoro až stydno, jak jednoduché na něj bylo v kasičce ušetřit.
V závěru bych rád ještě zmínil dvě věci. Jako etikovi se mi velice zamlouval jeho etický imperativ, jehož cílem má být vznik větší svobody. Tvrdí: „Jednej tak, aby vzrůstal počet možností“ – a to je mi velice blízké. Jelikož (Havlovsky) tvrdí, že svoboda a zodpovědnost patří k sobě.
A když tedy zmiňuji Havla, dostávám se k té druhé a poslední věci. Heinz von Foerster mi trochu pokazil moje oblíbené Havlovské heslo, a tak v závěru své práce žádám o pomoc. Pomůžete mi poupravit výrok „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, prosím? Já už nechci platit další peníze do kasičky…