(Esej ke knize: BERG, Insoo Kim. Posílení rodiny: základy krátké terapie zaměřené na řešení. Praha: Portál, 2013. Překlad Ivan Úlehla, ISBN 978-80-262-0500-5.)
Insoo Kim Berg, spoluzakladatelka Centra pro krátkodobou rodinnou terapii (FBTC) v Milwaukee – Winsoncinu – USA, ukazuje v knize „Posílení rodiny – základy krátkodobé terapie zaměřené na řešení“ budoucnost sociální práce. Ačkoliv se kniha může pro kohokoliv se zkušenostmi
s pomáhajícími profesemi zpočátku jevit jako sci-fi, Berg v knize obhájí všechny své myšlenky, podepře funkčními zavedenými technikami a doprovodí velkým množstvím kazuistik a příklady z praxe.
Než se Berg pustí do popisu přístupu a technik Family Based Service (FBS), neboli na Rodinu zaměřené služby, předkládá důvody, které vedly k tomuto revolučnímu, možná až romanticky znějícímu přístupu ke skupině klientů, jejichž případy bývají často spojovány s tématy agresivity, násilí, alkoholy, drog či zneužívání. Berg tvrdí a daty podkládá, že jelikož se „…chování jedince odehrává v kontextu jeho prostředí a toto prostředí ovlivňuje jeho chování…“, může být separace rodinných příslušníků kontraproduktivní. Jednoduše řečeno – hledejme cesty, jak s rodinou pracovat společně, neodděleně, v jejich přirozeném interakčním prostředí, ať je problém sebezávažnější.
Tradiční pojetí sociální práce při závažných rodinných problémech totiž nastoluje postup, který začíná oddělením jednotlivců a následnou prací (a ochranou!) zejména s postiženým jedincem. Tento postup zní na první poslech velice logicky, přesto po přečtení alternativního (již v mnoha zemích zavedeného) postupu FBS, zjistíme, že naše tradiční pojetí sociální práce je možná lehce zastaralé. V tradičním pojetí se „…jedinec musí nejprve uzdravit a teprve pak nastane změna v jeho chování…“ zatímco v interakčním pojetí (FBS) „…se jedincovo chování může změnit jakožto odpověď na změny nastalé mimo něj“.
Rozdíl mezi tradičním pojetím rodinné práce a interakčním pojetím FBS Insoo Kim Berg spočívá v časově ohraničeném intenzivním a na tým náročném přístupu, který pracuje s rodinou jako s celou skupinou. Berg tvrdí, že nejlepší pomocí je posílení rodiny jako celku, především jejich funkčních mechanismů. Většina péče je tedy poskytována u klientů doma, v časové periodě od 90 dní
do 6 měsíců. Tým se skládá z případového manažera, terapeuta a pomocné skupiny, jako jsou pomocníci v domácnosti a pečovatelé. Případy, které zahrnují sexuální zneužívání, zneužívání drog
a alkoholu nebo fyzické násilí, bývají podpořeny specializovanou pomocí. Důležité je sestavit tým na míru podle individuálních potřeb rodiny. Pro úspěch a konec práce je tedy důležité, aby hned od začátku byl nalezen pozitivně laděný cíl společné práce a aby průběh této práce byl zaměřen na řešení, podobně jak je tomu v systemické terapii.
Ačkoliv se může zdát, že interakční FBS přístup zní skoro až romanticky a nereálně, Berg detailně popisuje, jak v zavedené praxi tým funguje, jak svou práci začíná, jak ji formuje (např. v otázce plánování pozitivních cílů), pomocí jakých technik postupuje, jaké hodnoty musí zastávat, nebo
co si členové týmu naopak musejí odpustit (např. nepřátelský postoj k jednomu z členů rodiny atp.). Celý proces je tedy připraven, v praxi zaveden a vyzkoušen. Proč to tedy pro českého čtenáře zní pro místní prostředí neaplikovatelně?
Jak bylo výše zmíněno, celý proces je neskutečně náročný na čas a počet pracovníků. V našem středoevropském prostředí je mnoho sociálních pracovníků nebo zkušených terapeutů nedostatkovým zbožím a je nesmírně náročné si představit, že by se FBS interakční přístup dal v České republice bez reformy sociálních služeb (a legislativy o psychoterapii) zrealizovat. Proto je důležité si položit otázku, co se naopak dá pro jeho zavedení udělat? Byla by totiž škoda zůstat u zhodnocení, že tento přístup opravdu dává smysl, je (jak již bylo zjištěno) efektivnější, než náš „tradiční“ přístup, ale pro nás je „moc personálně náročný“.
Jelikož se FBS tým skládá z více článků, víme, že pro aplikaci do lokálních podmínek potřebujeme více časově flexibilních sociálních pracovníků, rodinných terapeutů a dalších nezbytných členů týmů, kteří budou dobře finančně motivování, aby mohli tuto práci vykonávat. Logicky z toho vychází, že pokud podobný systém, jako je FBS, chceme zavést, potřebujeme motivovat mladé lidi ke studiu těchto pomáhajících oborů, usnadnit jim v průběhu vzdělání získávání zkušeností a nasměrovat je k dobré praxi pod zkušenějšími pracovníky.
Myslím, že pracovníci sociálních služeb se pomocí různých veletrhů a tematických akcí vydali na dobrou cestu k tomu, aby obhájili svoji (často neziskovou) práci a vzájemně se od sebe učili. Nyní je na tahu i terapeutická komunita, aby otevřela své dveře novým šikovným pracovníkům, případně sobě navzájem a pomohla tak rozšířit řady potenciálních FBS pracovníků. To je dle mého názoru jediná cesta, jak tak nadějný pomocný přístup můžeme v našich končinách uvést do praxe.
Závěrem je potřeba z knihy vyzdvihnout detailní popis terapeutických technik využívaných při FBS. Ani v mnoha knihách zaměřených na individuální terapii (konkrétně na tu krátkodobou zaměřenou na řešení) nejsou tyto techniky tak bohatě doprovozeny příklady z praxe, jako tomu je v této knize. Insoo Kim Berg uvádí konkrétně 15 užitečných technik, kdy za zmínku stojí kromě systemikům známého škálování například: oceňování, normalizace, iluze volby, přeznačkování, externalizace problému, změna malé části ve vzorci, tajné znamení, tajné poselství (aneb jak tajně přezdívám potterovsky „Patronus“), chování jako po zázraku, růžový slon a předvídání. Všechny tyto techniky jsou využitelné i individuální a párové terapii, proto věřím, že knihu ocení i ti pracovníci, kteří se v budoucnu neplánují věnovat rodinné a skupinové sféře.
Nyní zbývá jen nenechat myšleny Insoo Kim Berg na papíře její knihy a projevit snahu
o přenesení do naší lokální reality. Věřím, že každý z pracovníků pomáhajících profesí se o to může zasloužit. Já zkusím začít u sebe. Uvidíme, zda zvládnu být i v tomto tématu společnosti užitečný.