Překlad – první ročníková práce
Přeložil: Mgr; Matěj Horák Datum překladu: 6. 4. 2021 Výcvik: Umění terapie – UT21
Budování naděje pro budoucí generaci terapeutů
…z podcastu „Průvodce přežitím moderního terapeuta“ (The Modern Therapist’s Survival Guide) od Curta Wildhalma a Katie Vernoy
O podcastu:
Celým názvem: „Průvodce přežitím moderního terapeuta: kde terapeuti žijí, dýchají a praktikují jakožto živé lidské bytosti“;
Je načase změnit představu o terapii a o tom, co to znamená být terapeutem. Jsme lidé, kteří se nyní mohou komplexně prezentovat; Můžeme být autentičtí, můžeme být užiteční a můžeme se také vzájemně propojovat. A to zejména v dnešní době, kdy si jakožto terapeuti musíme budovat vlastní „značku“, abychom mohli propagovat naše soukromé praxe. V době, kdy se prezentujeme na sociálních sítích, kdy se zapojujeme do společenských témat, kdy se snažíme bojovat proti stigmatizaci péče o duševní zdraví a kdy čelíme celé řadě nástrah moderního podnikání; Terapeuti a moderátoři Curt Wildhalm a Katie Vernoy jsou tu právě proto, aby probrali přístup terapeutů k této moderní době;
Překlad dílu „Budování naděje pro budoucí generaci terapeutů“.
C = Curt (moderátor a terapeut), K = Katie (moderátorka a terapeutka), R = Robin Anderson (host).
*Poznámka. „Prelicensed“ – chápejte ve významu „terapeut ve výcviku“ v USA – ten, kdo pracuje na získání své licence- dále je to název projektu, stránky a služby. Jelikož se jedná o překlad nahrávky rozhovoru, jsou některé části pro lepší srozumitelnost parafrázovány.
C: V dnešním díle přivítáme hosta – Robin !nderson, licencovanou manželskou a rodinnou terapeutku a zakladatelku stránky www.prelicensed.com; Robin je také vedoucí Sdružení terapeutů pro manželskou a rodinnou terapii v Kalifornii a, v neposlední řadě, naše skvělá přítelkyně; S Robin se známe už dost dlouho, a to nejenom přes její zaměstnání, ale i přes mimo pracovní činnosti; Robin, vítej v našem podcastu!
R: Děkuji moc za pozvání!
K: Jsme opravdu nadšeni, že jsi přijala naše pozvání! Vím, že se řadíš mezi známé zastánce terapeutů ve výcviku a já bych se moc ráda dozvěděla více o tom, kdo vlastně jsi a co všechno děláš!
R: Určitě – jak _urt již zmínil, jsem licencovaná manželská a rodinná terapeutka, vlastně se považuji za „čerstvě licencovanou“, protože mám licenci hotovou teprve rok, díky čemuž mám stále v čerstvé paměti, jaké je to být frekventantem výcviku a jak náročná cesta k získání vysněné licence může být; Jsem také, jak říkal _urt, zakladatelka „Prelicensed“ a obchodní zástupkyní pro server „Track your hours“, takže mohu říci, že nejenom ráda praktikuji a sloužím klientům, ale také mým kolegům terapeutům, skrze vyvíjení nových služeb a produktů, které jim pomáhají v ulehčení praktikování;
K: To je skvělé!
C: _o tě vedlo k založení projektu „Prelicensed“?
R: Vše začalo, když jsem pracovala jako pomocná terapeutka a čerstvě završila svých povinně odpracovaných tři tisíce hodin; Hodně kolegů se mě ptalo, jak těžké toho bylo docílit a co říkám na dostupnost pracovních pozic, výběr možností a finanční ohodnocení „kandidátů“ na různé licence, protože jim se to zatím třeba nedařilo tak snadno, jako mně; Jen pro zajímavost – já začínala jako neplacený dobrovolník a musela jsem se propracovat až na dobře placenou pozici, takže opravdu chápu, že to prostě pro mnoho lidí může být neskutečně náročné; No, a tak mě napadlo zaměřit se na to, kdo kde a jak nabízí tyto pozice pro praktikanty, kteří se snaží splnit požadavky pro dosažení licence – a najednou jsem zjistila, že to nikde jen tak zjistit nejde. Takto já totiž běžně pracuji, když připravuji nové produkty a služby; Ptám se, kde je mezera na trhu, co tu ještě není a, především, jak tyto mezery mohu kvalitně zaplnit; Takže takto vznikla myšlenka na založení „Prelicensed“. Zprvu to fungovalo jako platforma pro vyhledávání pracovních pozic a následně se z toho stal prostor, kde zatím-nelicencovaní studenti, praktikanti a frekventanti různých výcviků začali probírat své zkušenosti, potřeby a poznatky; Mám neskutečnou radost, že to funguje, že zájem o stránku exponenciálně roste a že toho všeho mohu být součástí!
K: Jak vypadá platforma (stránka Prelicensed) právě tee?
R: Stránka Prelicensed má mnoho funkcí; Tou hlavní je bezpochyby vyhledávač pracovních pozic; Tento vyhledávač je unikátní tím, že zobrazuje pouze placené pozice pro studenty škol a frekventanty výcviků; Všechny nabízené pracovní pozice jsou finančně ohodnocené, musejí zahrnovat poskytování klinické supervize a všechny jsou, prozatím, v oblasti Kalifornie, ale na rozšíření do dalších států pracujeme; Podobné vyhledávače najdete i na jiných stránkách, ale často se po chvilce proklikáte k tomu, že místa nejsou placená nebo že zaměstnavatel nezahrnuje úhradu supervize, což znamená, že dosažení povinných odpracovaných hodin může být daleko komplikovanější, a dokonce se může i prodražit; Takže pokud půjdete na „Prelicensed“, budete mít jistotu, že všechna nabízená místa jsou placená a klinicky supervidovaná;
_: Další z tvých velkých úspěchů byla spolupráce s naším nedávným hostem, doktorem Benem Caldwellem, se kterým jste mimo jiné založili skvělou hashtagovou kampaň #postthepay (volně přeloženo #zveřejnikolikjsidostalzaplaceno), což je velice odvážné a, dalo by se říct, že pro spoustu zaměstnavatelů zahanbující; Na druhou stranu to vedlo k velké transparentnosti v oblasti placení terapeutů ve výcviku, což do tee bylo jedno velké tabu, protože zejména tady v Kalifornii praktikanti prostě za svoji práci velice často nedostávají zaplaceno;
R: Přesně; S tím jsem se setkala hned na škole; Profesoři říkali, že „Pokud brilantně nevládnete více jazyky, nebo pokud neoplýváte nějakou vyloženě speciální vlastností, nemyslete si, že někde dostanete zaplaceno;“ a myslím, že mě to hned od začátku vedlo k přesvědčení, že pokud nepůjdu přímo do soukromého sektoru, tak prostě nenajdu placenou pozici; !le jak jsem postupně zjistila během tvoření Prelicensed, není tomu tak; Je tolik pracovních pozic, které jsou dobře ohodnoceny, jen je složité je najít;
Ak tomu hashtagu #postthepay; Zde většina zásluh patří _enovi _aldwellovi, protože já jen pomáhala s realizací; Tento hashtag velice rychle donutil mnoho zaměstnavatelů zveřejnit seznam pracovních pozic a jejich ohodnocení, což vedlo k odhalení mnoha náročných, přesto neplacených pozic pro praktikanty. Neváhala jsem a nebála se tyto zaměstnavatele konfrontovat, leč velice opatrně a slušně, a otevřela s nimi diskusi, proč tyto pozice vlastně nejsou finančně ohodnoceny. Zda praktikanty na těchto pozicích nemohou či nechtějí platit; ! odpovědi byly někdy velice zajímavé<
_: Jakých reakcí jsi se od těchto zaměstnavatelů dočkala? Zejména na tyto citlivé otázky?
R: Mnoho z nich tvrdí, že to je zapříčiněno zejména podhodnoceným dotováním jejich středisek, takže jsem dostávala převážně jednu a tu samou odpověe – „prostě na to nemáme rozpočet“; Na druhou stranu jsem ale zjistila, že většina těchto agentur a středisek na úplně stejné pracovní pozice, pokud nejsou zaplněny praktikanty, berou licencované terapeuty, které řádně platí; Takže mě logicky napadlo, že když tvrdí, že nemají rozpočet, jak si tedy mohou dovolit tato místa obsazovat daleko nákladnějšími terapeuty? Říkala jsem si, co se tedy musí změnit, aby praktikanti v očích zaměstnavatelů stáli za finanční ohodnocení? Nedávalo mi to smysl, protože většina těchto praktikantů má odborný magisterský titul (Master’s Degree) a nejedná se o nevzdělané lidi, takže není důvod je neplatit; Měli by být placeni, i když méně, podílově nebo jinak než ti, kteří již mají licenci. _ylo pár míst, kde se snažili otevírat speciální stipendijní programy pro praktikanty, aby jim mohli zpětně tyto neplacené pozice kompenzovat, ale těch bylo opravdu poskromnu.
K: Častokrát jsem slyšela argument, že tato místa a pozice slouží k výukovým a výcvikovým účelům a praktikanti si to zde mohou především vyzkoušet, tak proč by měli být placeni. Nejsem právník, ale zdá se mi, že pokud jedna a ta samá pracovní pozice je jednou finančně ohodnocena a podruhé ne, tak by to mohlo být i nezákonné, je to tak?
R: Je to tak. Také nejsem právní expertka na podobné záležitosti, ale nejdůležitější mi přijde to, že jsme na toto téma upozornili a rozproudili diskusi; Velký dík patří právě _enu _aldwellovi, který nejenom praktikanty v těchto odborných diskusích zastupuje a hají je, ale který ukázal všem zatím-ještě-nelicencovaným terapeutům, že se nemusejí bát ozvat a hájit své zájmy; Takže tomu velice fandím a snažím se to podporovat;
K: To je skvělé! Je veřejným tajemstvím, že je v Kalifornii neskutečně mnoho neplacených pozic pro terapeuty ve výcviku, zejména v oblasti manželské a rodinné terapie; Jaké jsou další nástrahy a výzvy pro lidi ve výcviku?
R: Myslím, že největší výzvou je právě to, aby studenti a praktikanti byli nejen finančně ohodnoceni, ale také respektováni a obecně oceňováni; Takže to není jenom o jejich finančním ohodnocení, ale také
o tom, jak na ně nahlížejí zkušenější kolegové z praxe, a dokonce jak je potom berou klienti. Pamatuji si situaci z doby, kdy jsem pracovala jako náhradní neplacená terapeutka a zastupovala jsem licencovanou a standardně finančně ohodnocenou terapeutku. Klientka vešla, vděčná, že může v terapii pokračovat a utrousila komentář: „tak aspoň, že si vyděláte nějaké peníze navíc< dostáváte za to zaplaceno, že ano?“, což mě dostalo do dost trapné situace; Podle mě je totiž zásadní rozdíl v tom, zda jste vysokoškolský student na povinné praxi bez jakýchkoliv zkušeností nebo vysokoškolsky vzdělaný člověk v navazujícím výcviku, který se snaží odpracovat povinnou hodinovou normu pro dosažení certifikace; Myslím, že si tito lidé prostě zaslouží obecně větší ohodnocení; Jako další výzvu a nelehký úkol vnímám propojování terapeutů ve výcviku s těmi, kteří by je mohli v jejich cestě jakkoliv podpořit; Pokud totiž nemáte štěstí na dobrého podporujícího supervizora nebo na sdílné kolegy, bude pro vás hodně náročné najít lidi, kteří vám dají šanci, povedou vás a investují do vás čas a peníze; _: Jakou podporu myslíš, že terapeuti ve výcviku potřebují? !u už od supervizorů či od jiných lidí? Protože ne všichni supervizoři bývají zvyklí takto pracovat nebo jsou cvičeni v jiném přístupu k supervidovaným frekventantům, a proto je řádně nevedou a nementorují<
R: Myslím, že by se mělo začít už daleko dříve, ideálně na vysokých školách; Vysoké školy by měly studentům poskytnout více informací o tom, co všechno je po dosažení titulu bude čekat a co dalšího pro případné certifikace či jiné odborné profese musejí dále zvládnout; !by věděli, že získáním titulu to nekončí a že je čekají další velké výzvy v hledání praxe a získávání dalších zkušeností; Musejí počítat s tím, že budou hledat lidi, kteří je povedou, kteří jim předají další zkušenosti, i když to ne vždy budou zkušenosti, které se dají vykázat do jejich „povinných hodin“. Tito lidé jim pomohou budovat lepší, pohodovější a podporující zázemí; Je to důležité zejména z toho důvodu, že jakmile začnete praktikovat, vaše sebevědomí nebude úplně nejsilnější – a to je chvíle, kdy okolo sebe potřebujete mít lidi, kteří vás podpoří a ujistí, že to, co děláte a jak to děláte, je správné; Zároveň je dobré mít okolo sebe lidi, kteří vám pomohou sdílet různé zdroje informací, kteří vám poradí, kde, co najít, anebo například jak co účtovat; Každé odkázání na ty správné webové stránky, na konkrétní fóra, doporučení, jak v začátku ušetřit peníze nebo naopak do čeho je dobré investovat, nečekaná rada nebo pozvání ve stylu „Pravidelně chodím na ty a ty srazy, kde se setkávají lidi z našeho oboru, příště poje se mnou!“ – to všechno se počítá!
K: Je to tak; Ve školách se naučíte techniky, intervence, obecné znalosti, pak uděláte titul a pokračujete dál; Získáte supervizora a očekáváte, že vás bude automaticky učit dalším věcem, ale většinou se setkáte spíše s odpovědí: „To bys už měla vědět ze školy!“; Takže jakmile se vám podaří najít kohokoliv, kdo s vámi může sdílet další a nové informace, které se ve škole ani nikde jinde nenaučíte, jako například jak si sehnat práci, jak správně v tomto oboru podnikat, prostě tyto kariérní ne-klinické a ne-terapeutické záležitosti, tak to pro vás může být rozdílové; Rozdílové v tom, zda budete v budoucnu úspěšní nebo ne; Je potřeba si rozšiřovat obzory a dále se navzájem propojovat. Protože, nalejme si čistého vína, dělat terapeuta může být často velice osamělá práce; Určitě můžete pracovat pod nějakou agenturou, můžete mít okolo sebe kolegy, mít supervizora, ale přesto těmto lidem na vás nemusí záležet a nebudou se o vás nijak starat, a to může být pro mnohé jaksi izolující. Především dokud se stále ještě učíte a nabíráte v oboru zkušenosti; Připodobnila bych to k takovému „bloudění po poušti“, kdy je dobré potkat někoho, kdo vám řekne, kudy se máte vydat, jak nejlépe využít váš čas nebo co musíte doopravdy nutně udělat, abyste přežili. Myslím, že to je v našem oboru velice důležité;
_: Myslíš, že se novým skoro-licencovaným terapeutům daří najít jejich vlastní správnou cestu? Vypadá to, že mají spoustu práce s obhajováním svých vlastních kvalit, o čemž mnoho ze začínajících terapeutů vůbec netuší, že je čeká; _ěhem získávání licence tvrdě dřou na splnění výcvikových požadavků, poté se jim to i podaří, ale už nemají čas nebo prostor řešit všechny ty potřebné věci spojené s kvalitním praktikováním; _o se dá dělat, aby se k nim tyto informace a znalosti dostaly dříve a aby to nebylo jen o snaze Bena Caldwella, Katie Vernoy, Curta Wildhama a Robin Anderson, pokud
se za ně/nás takhle mohu zeptat?
R: Myslím, že jedním z problémů u terapeutů ve výcviku je, že si během studia nevěří a začnou se zbytečně podceňovat; Například já si pamatuji, že když mi moji profesoři na vysoké škole řekli, au se rozloučím s nadějí na placenou pozici, pokud tedy neumím více jazyků nebo pokud nemám nějakou jinou speciální schopnost oproti jiným terapeutům, nebo, pokud nepůjdu cestou soukromé praxe, že jsem jim to skutečně uvěřila; Kvůli tomu jsem vyškrtala ze svého seznamu možných prací mnoho zajímavých míst; Nějakou chvíli mi trvalo zjistit, že to vlastně vůbec takhle není a že neměli pravdu; Mně moc pomohlo si zpětně opravdu pozorně projít požadavky zaměstnavatelů, podívat se na to z jiné perspektivy, jakožto zkušenější a licencovaná terapeutka, a zjistit, že jeden z čtyřech inzerátů zmiňuje, že preferuje vícejazyčné terapeuty, ale není to podmínkou, jen výhodou a že to rozhodně není překážkou; Nyní vím, že moje šance na přijetí na podobné pozice už tenkrát byly daleko vyšší, než jsem původně myslela; ! já doufám, že jakmile budou terapeuti ve výcviku posíleni nadějí, že získat práci není tak beznadějné a nereálné, jak si možná myslí, tak si začnou o něco více věřit a mluvit sami za sebe; I když třeba jen tím způsobem, že o podobných tématech budou rozdmýchávat diskuse mezi svými kolegy ve výcviku. Nebo když se mezi sebou budou snažit mluvit o tom, jaká je reálná situace a jaké kdo mají zkušenosti, tak tu všechnu nejistotu mohou změnit; Já si nedávno všimla na jednom veřejném mezi-terapeutickém setkání, že se účastní pouze zkušení terapeuti, kteří navíc zastupují nějakou větší terapeutickou síu nebo organizaci; Na tomto setkání nebyli žádní terapeuti z výcviků, ačkoliv to pro ně bylo volně přístupné; Takže je určitě mnoho kroků, které mohou terapeuti ve výcviku udělat a místa, kde mohou být jejich problémy a připomínky vyslyšeny lidmi, kteří mají reálný dopad na situaci v tomto oboru a kteří pro ně mohou navrhnout mnoho změn; Musejí se prostě odvážit udělat tento krok a nespoléhat na hlasy dvou nebo třech lidí, kteří za tuto komunitu bojují; Oni sami musejí sdělovat lidem své příběhy, popisovat jim svoji cestu a to, čím si musejí procházet;
K: Tohle se mi moc líbí – zejména myšlenka budování naděje; _ěhem své práce manažerky ve Veřejném komunitním centru pro duševní zdraví jsem měla možnost zaměstnat stovky pomáhajících pracovníků, kteří neměli zakončen svůj výcvik nebo vzdělání a všimla jsem si jednoho společného faktoru; Mnoho z těchto lidí se pravidelně dostávalo do stavu absolutní beznaděje z toho, že jim nikdo nevěří. _yli přesvědčení, že nemohou sehnat placenou práci a že tím pádem budou muset pracovat hodně a zadarmo; Také že ta vykonávaná práce nebude dobrá nebo přínosná a tohle všechno v nich vyvolávalo ohromnou vlnu negativity; !čkoliv to nebyl můj úkol, tak když jsem někoho takového potkala, snažila jsem se je povzbudit a říct: „líbí se mi tvoje zkušenosti, ráda bych s tebou zkusila udělat pohovor“ a často docházelo ke zmatení, protože si nejdříve mysleli, že je jen chlácholím a žádnou práci ve skutečnosti nenabízím anebo byli tak zaskočeni, že si mysleli, že jsou hned přijati; Musela jsem jim opatrně vysvětlovat, že to tak jednoduché sice není, ale poradila jsem jim, au bez nátlaku vyplní žádost a vyzkoušejí to, protože šanci na přijetí rozhodně mají. _htěla jsem tím ale hlavně říct, že jsem vážně potkávala lidi v těchto temných a smutných chvilkách plných beznaděje. Byli přesvědčeni, že to nezvládnou, že nezvládnou najít práci nebo že nestihnou splnit výcvikové požadavky; Také si často mysleli, že kvůli úspěšnému dokončení studia budou muset kompletně obětovat své finanční pohodlí a životní nastavení; ! všechny tyto obavy zmiňovali paradoxně u pohovorů před lidmi, kteří jim byli připraveni tu dobrou placenou práci nabídnout, dokonce i se supervizí; Prostě není dobré, když člověk přijde k pohovoru a hned si začne stěžovat na špatnou práci, na její nedostupnost, na nekvalitní supervizi a vlastně si vůbec neuvědomí, jak to všechno může vyznít. Proto se mi líbí myšlenka budování naděje u budoucích terapeutů; Tak si říkám, co ještě dalšího mohou tito zatím nelicencovaní terapeuti dělat, kromě účasti na schůzkách a setkávacích akcích pro místní terapeuty, pro různá představenstva asociací a organizací atp;? _o dalšího mohou dělat pro budování naděje v to, že to pro ně v budoucnu může být lepší?
R: Před chviličkou jsi se dotkla velice důležitého tématu a to, jak toto povolání může být osamělé, takže s tebou souhlasím; Je dobré vystoupit ze své komfortní zóny a začít chodit na různé druhy odborných setkání; Myslím ale, že jsou i další cesty, jak se lidé z tohoto oboru mohou propojovat, pokud nejsou schopni se těchto setkání účastnit; Je totiž pravda, že se většina těchto setkání koná ve všední dny v době, kdy mnozí z nás musejí být v práci; Takže je dobré hledat spojení třeba online, například přes sociální sítě; ! hlavně bych chtěla zdůraznit – není třeba čekat na chvíli, až budete mít licenci! Sledujte, co vás zajímá a jděte si za věcmi, které jednoho dne budete chtít dělat; Například v době, když jsem zakládala Prelicensed, jsem byla stále ještě ve výcviku; ! nic mi nebránilo v rozvíjení mého nápadu; Tím chci říct všem, co jsou na stále zatím nelicencovaní, všem studentům a všem ve výcvicích – pokud máte pocit, že byste mohli dělat něco navíc, tak to prostě dělejte; Setkávejte se s lidmi, kteří vám mají co dát a začněte s nimi budovat dobré vztahy. Dříve, když jsem slyšela slovo „networking“, tak jsem se hned zděsila; Za prvé, protože jsem hrozná introvertka a za druhé, protože jsem si myslela, že ostatním nemám co nabídnout; Vždyu všichni tito lidé jsou profesionály ve svých oborech a já netušila, proč by se se mnou vůbec chtěli zahazovat; Ale když se mi pak podařilo rozvinou skutečný kontakt slicencovanými terapeuty, zjistila jsem, jak mě to může odrazit tím správným směrem k dalším spolupracím. Tomuto navazování spojení byste se určitě měli věnovat. Neřešte, co můžete jiným nabídnout tee.Třeba někdy v budoucnu, až budete mít svoji pracovní stabilitu, budete moci nabídnout propojení dalším zase vy;
_: Jsem rád, že jsi zmínila, že jsi introvertka, protože já jsem přesný opak (*smích a pozdvižení). Měl jsem to štěstí tě potkat, Robin, už před několika lety, a to na mnoha různých místech a akcích. Vidět, kolik vnášíš do oboru nápadů? ! ta tvá neskutečná pracovní morálka? To je prostě síla!Inspirující pro kohokoliv, au pro nezkušené či ostřílené profíky; Takže ano, už tenkrát ti tvoje odhodlání umožnilo sdílet s mnoha lidmi tvé nápady a vize a oni ti zase byli schopni pomoci se sehnáním všech potřebných zdrojů nutných k jejich realizaci. !le ještě bych se chtěl vrátit k předchozímu tématu, co jsi, Robin, zmínila; Jedna věc je mít odvahu pustit se do rozprav o nějaké změně, ale musíme si uvědomit, že často trvá hrozně dlouho, než se s něčím podaří hnout a změnit to. Zejména když se jedná o právní vyhlášky nebo zákony; Může to trvat dokonce déle než po dobu, co budete ve výcviku; To ale neznamená, že byste od svojí snahy měli upustit; _okoliv, co se vám podařilo rozjednat nebo otevřít, může znamenat hrozně moc pro budoucí generaci frekventantů terapeutických výcviků; Díky tomu by se jiní jednou nemuseli potýkat se stejnými obtížemi, které vás provázely na cestě k dosažení certifikace; To mi připomíná trefné přísloví, že „nejlepší čas pro zasazení stromu byl před dvaceti lety, další nejlepší čas je dnes“ //*co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra/už včera bylo pozdě, <//; Protože existují zákony, ke kterým píšu připomínky už léta. Například k podmínkám supervize zde v Kalifornii, a teprve nyní, po několika letech, se tyto připomínky dostaly do rukou zákonodárců; ! určitě se to ještě pár let potáhne, než se to vůbec stihnou zakomponovat do zákonu. Tedy za předpokladu, že to vůbec projde v tomto znění; Takže před všemi stojí několik výzev; Někdy narazíte na výzvy a věci, které jdou změnit velice rychle, třeba vztah se supervizorem a podobné záležitosti; Pokud ale narazíte na problém s předpisy, vyhláškami nebo zákony, připravte se, že to zabere to hodně snahy více než jednomu člověku. Ideálně vytrvalé skupině lidí, kteří si neodbytně půjdou za svým; Navíc to určitě nebude zadarmo; !le rozhodně za to stojí bojovat; Nezapomínejte, že je to obor, do kterého dlouhodobě investujete desítky, někdy dokonce stovky tisíc dolarů!
K: Přesně tak; Dostáváme se k citlivému tématu lobbování za konkrétní odborné skupiny; _urt a já víme, že je zde nespočet organizací, které za něco lobbují; S Curtem také musíme být součástí tohoto lobbovacího procesu, protože víme, že je mezi nimi mnoho těch, kteří mají za hlavní cíl opravdu pomoci profesionálům v první linii; Většina lidí, kteří se na lobby podílejí, se zapojili až později v průběhu své kariéry, když už měli dobře zavedenou soukromou praxi, když už měli dostatek peněz a začali se více zajímat o svůj odkaz a přínos profesi. Je skvělé, že se takoví lidé zapojují do profesního lobování, protože přinášejí s připomínkami spoustu zkušeností a znalostí. Ale pokud nemají dostatečně blízko k aktuální problematice a k těm, kterých se problém týká, nebudou schopni dobře zastupovat jejich potřeby a požadavky; Dokonce může dojít k naprostému opaku toho, co by pro vás, jakožto pro terapeuty ve výcviku, mohlo být přínosné; Například, pokud někdo z těchto zkušených vážených profesionálů bude zakládat novou firmu, pro kterou bude výhodné neplatit své stážisty a necertifikované zaměstnance, nebude za ně přeci lobbovat. Proto je důležité, abyste byli slyšet hned od začátku; Díky tomu se vaše trápení může dostat do centra pozornosti – k lidem, kteří mohou rozhýbat potřebnou změnu; Díky tomu hned od začátku můžete ovlivňovat svoji kariéru a profesi, kterou zbytek života chcete vykonávat; Protože to, jak tee začnete, může ovlivnit, kde budete třeba za padesát let, kdo ví< Je prostě důležité nad těmito věcmi aktivně přemýšlet; !u jste v jakékoliv fázi vaší kariéry, pokud chcete něco změnit, začněte hned; Takže au jste na začátku vašeho výcviku nebo v pokročilé fázi vaší kariéry, ptejte se sami sebe: „Je něco, co nyní můžu změnit?Co pro to můžu udělat? Mám nějaký čas a prostředky, které mohu obětovat ve prospěch jiných? Může být můj hlas slyšet? Jak se mohu zapojit do důležitých témat?“ – protože myslím, že hlas terapeutů ve výcviku prostě není zatím dostatečně slyšet<
R: Z celého srdce s vámi souhlasím; Dodám takovou zajímavost; Jakmile jsem konečně dostala licenci, jedna z prvních otázek, kterou se mě všichni ptali, bylo: „_udeš dál pracovat na projektu Prelicensed?“; ! já netušila, proč bych měla přestat jen kvůli tomu, že mám „hotovo“; Zejména protože jsem během dob mého výcviku kolem sebe měla spoustu kolegů, kteří se rvali za práva nás, ve výcviku, ale jakmile dostali licenci, obrátili pozornost jen na svou novou dobře placenou práci, na splacení svých studentských půjček nebo na zakládání svých soukromých praxí; Takže bych všem terapeutům ve výcviku, kteří se zapojují a snaží se cokoliv změnit k lepšímu, chtěla vzkázat, au nepřestávají a pokračují v tom, co začali, i po dosažení certifikace; Protože přesně jak jste to říkali: „jen oni tuto problematiku vidí z té správné perspektivy a rozumí všem těžkostem, které ještě do nedávna museli zažívat“. !le pokud si řeknete: „<uf, konečně mám svoji licenci a už se nechci ohlížet zpátky<“, tak ve skutečnosti posloužíte všem těm, kteří vám vaši cestu dříve komplikovali a nepomůžete těm, kteří přijdou do výcviků po vás; Pokud si ale najdete čas a způsob, jak podpořit nové terapeuty, pomůžete tak k posílení a zkvalitnění celé psychoterapeutické komunity; To vy budete mít možnost u těchto nových terapeutů posílit jejich sebevědomí a udělat je lepšími; Oni zase své sebevědomí a sebejistotu budou schopni skrze svoji práci přenést na své klienty. Má to smysl věnovat se mladým studentům a novým praktikantům!
_: Jasně, nemusí se vždy jednat o vyhlášky a zákony. I samotná diskuse o správném přístupu k „zatím ještě necertifikovaným“ může pomoci; Můžeme o tom mluvit s našimi kolegy terapeuty nebo s vysokoškolskými vyučujícími, protože i oni mohou předat tyto zkušenosti dál. Nemusejí jen strašit, a říkat o složitosti získání zaměstnání; Můžeme spolupracovat s lokálními nebo i většími networkingovými skupinami a organizacemi, které sdružují terapeuty. Nebo prostě jen jakkoliv podpořit tyto budoucí terapeuty; Můžeme se na tom podílet v jakékoliv fázi vaší kariéry; Myslím, že existuje mnoho lidí, kteří měli dobré nápady a úmysly, jak v této snaze pokračovat, ale jak zmínila Robin, někdy přijdou nečekané životní překážky nebo se prostě jen lidem změní jejich životní priority. Například založíte rodinu nebo vám vaše soukromá praxe začne zabírat daleko více času, než jste původně čekali; ! myslím, že to je přesně ta chvíle, kdy začneme zapomínat na etickou rovinu odkazu naší práce – na předávání zkušeností, na „pro bono“ práci směrem k našim nástupcům. Vezměte si například různé typy odborných či mentoringových konzultací, jak pro ně mohou být prospěšné! Ačkoliv zde řešíme, kolik práce nám dělala dobrovolnická neplacená práce během získávání certifikace, nyní máme šanci to těmto novým terapeutům naopak ulehčit;
R: Jsem moc ráda, že to zmiňuješ, _urte; Myslím, že mnoho z nás rychle zapomíná na „pro bono“ stránku věci; Když jsem zakládala Prelicensed, nic jsem za to nedostávala, dělala jsem to úplně zdarma; Pamatuji si, jak to bylo ironické; Zadarmo jsem pracovala na propagaci placených míst pro mé kolegy
a sama za to nic nedostávala; Přesto jsem v tom viděla svoji etickou povinnost k našemu oboru. _ítila jsem, že když mám možnost, musím své terapeutické komunitě co nejvíce přispět; Naše dobrovolnická činnost nemusí být pouze určená klientům v podobě odpuštění platby za terapii. Pro bono úroveň naší práce může být pojata úplně jinak; Náš čas a energii můžeme do terapeutické komunity vrátit i jinými způsoby;
K: Přesně tak; _o říkáš je skvělé; Také si mimo jiné myslím, že nám to přináší dobrý pocit a rovnováhu v naší profesi; !u už máte týdně 27 nebo 38 klientů, a přesto si najdete nějaký čas na přínos naší komunitě, bude to mít smysl, a navíc to jaksi pohladí na duši; Pokud se umíte nadchnout pro svoje nápady, bude pro vás určitě snazší si najít mezi všemi povinnostmi čas a přispět svým dílem; Pokud je naší etickou povinností přispět terapeutické komunitě, tak proč nespojit příjemné s užitečným a nedělat to, co nás zároveň baví a obohacuje?
_: Robin, mezi tvé další projekty patří například platforma „Sleduj si hodiny“ (trackyourhoursllc.com), chceš nám o tom ještě něco říct?
K: Pověz nám o tom víc, prosím!
R: Ráda! Pracuji mimo jiné jako obchodní zástupce a vývojář platformy „Sleduj si hodiny“; Tato platforma nabízí celkem tři různé produkty; Jedním z nich je právě „Prelicensed“, druhým je daleko známější „Sleduj si hodiny“, což je speciální stránka pro studenty různých škol a výcviků, kteří si díky tomu mohou vést dobrý přehled o odpracovaných hodinách a praxích; Je to placená služba, přesto dokáže ušetřit mnoho času a energie, protože si jinak musíte bedlivě hlídat veškerou administrativu sami, stále vyplňovat nějaké formuláře a, nedej bože, když nějaký z nich ztratíte nebo někam schováte! Takto máte vše na jednom místě, kdykoliv si cokoliv můžete znovu vytisknout, podepsat a je to.
K: Ohledně „Sleduj si hodiny“ mě zajímá ještě jedna věc; Je to jen pro lokální terapeuty (z Kalifornie)?
R: Ano, zatím ano; Pro lokální dětské, individuální a rodinné/párové/vztahové terapeuty; No a tím třetím produktem, který jsem zatím ještě z této platformy nezmínila, je novinka – „Track your _EUs“, která slouží pro zálohování terapeutických poznámek; Můžete k nim mít kdykoliv a odkudkoliv chráněný přístup a případně je můžete využít a předložit jednou za dva roky před etickou komisí či jakoukoliv kontrolou; Mnoho nově licencovaných terapeutů zapomíná, že terapeuti mají povinnost si o klientech vést záznamy a bezpečně je uchovávat pro případ kontroly jejich práce, zejména během prvních dvou let svého licencovaného praktikování; (Pozn/. na této stránce se nyní nachází nový produkt jménem „Psych Nest/Psycho hnízdo“, kde najdete shrnutí, au psané nebo v krátké 30min audio podobě, mnoha knih s psychologickou a psychoterapeutickou tématikou/)
K: To je skvělé, moc díky za odpověe!
C: *část o níže vypsaných webových odkazech, a konferencích* Děkuji za rozhovor; Dnes pro vás
diskutovali Katie Vernoy, Robin Anderson a Curt Wildhalm
Citace překládaného rozhovoru:
Modern Therapist’s Survival Guide. Where Therapists Live, Breathe, and Practise as Human Beings
[Spotify]. 2018. [cit. 2021-04-06]; Dostupné z:
„https://open.spotify.com/show/5WtGEidQgSkLKR3ilZ0wbB?si=PupENhrSQMa9fCB7Xrqw-Q“
ODKAZY:
• Díl podcastu: https://open.spotify.com/show/5WtGEidQgSkLKR3ilZ0wbB?si=PupENhrSQMa9fCB7Xrqw-Q
• Platforma Prelicensed: https://prelicensed.com
• Platforma Track you hours: https://www.trackyourhours.com
• Platforma Track your CEUs: https://www.trackyourceus.com
• Platforma Psycho Nest: https://psychnest.org
• Oficiální stránka Therapy Reimagined terapeutů Curta a Katie, kteří vedou podcast: https://therapyreimagined.com/modern-therapists-survival-guide-podcast/